Jak dlouho bychom měli v noci spát? Lékaři a odborníci na spánek tvrdí, že 8 hodin. Jsou však lidé, kteří spí 2 až 4 hodiny a jsou v pořádku. Spí totiž v polyfázickém režimu. O co jde?
Pokud spíme 6-8 hodin denně a zbylou část dne bdíme, spíme v tzv. monofázickém režimu, čili jdeme spát jen jednou za 24 hodin. Všechny jiné spánkové režimy, včetně odpolední siesty, se nazývají polyfázické.
Vědci, jakož i přívrženci polyfázického spánku tvrdí, že jde o výhodnější spánkový režim, protože se při něm na regeneraci organismu využije maximum času spánku. Takto tedy můžeme spát méně (kratší) a zároveň se cítit více odpočatí.
Jak je to možné? Vždyť většina z nás se po 6 hodinách spánku necítí dostatečně vyspalá. Pokud chceme pochopit mechanismus polyfázického spánku, musíme se podívat na proces spánku obecně. Spánkový cyklus se skládá z několika etap. Nejdříve usínáme, přičemž se pomalu zmenšuje počet podnětů, které na nás působí. Mozkové vlny přecházejí do frekvence alfa (8-13 Hz). Naše mozkové vlny se pomaličku zklidňují a přecházejí do režimu théta (4-7 Hz). Spíme a nemáme kontakt s realitou kolem sebe. Další etapou je hluboký spánek (vlny delta) a následně se přes jednotlivé fáze vracíme až do etapy, ve které se tvoří sny (fáze REM). Když fáze REM skončí, celý cyklus se opakuje znovu - v případě klasického spánku až několikrát v průběhu jedné noci, přičemž čím déle spíme, tím je fáze hlubokého spánku kratší a fáze REM delší. Zajímavé je také to, že pokud se vzbudíme v blízkosti fáze REM, budeme téměř hned připraveni k činnosti, zato když se vzbudíme ve fázi hlubokého spánku, budeme se probírat velmi těžko.
Polyfázický spánek představuje jiný přístup k spaní. Namísto jednoho delšího časového úseku určeného na spánek, během kterého se často budíme a přecházíme z jedné fáze do druhé (stále méně efektivní), spíme při polyfázickém režimu několikrát v průběhu dne. Díky tomu se organismus učí efektivněji využívat spánek a čerpat z něj maximální užitek. Takže v konečném důsledku se cítíme více odpočatí, jako když spíme 7 hodin nepřetržitě. Kromě toho při polyfázickém režimu "promarníme" méně času spaním.
Polyfázický spánek nespočívá v krátkých zdřímnutí, které si dopřejeme vždy, když se nám zachce. Jde o systém, který se ve velké míře zakládá na pravidelnosti. Spát můžeme:
• bifázicky (dvoufázově) - jednou v noci (přibližně 6 hodin) a jednou přes den (20 až 30 minutové zdřímnutí),
• čtyřstupňový - jednou v noci (3 hodiny) a 3krát v průběhu dne po dobu 20 minut, nebo tak, že si každých 6 hodin dopřejeme 30 minutové zdřímnutí (tento spánkový cyklus se nazývá dymaxion). První verze nám během 24 hodin poskytne 4 hodiny spánku, druhá sotva dvě,
• šestifázový (každé 4 hodiny si zdřímnout na 20-30 minut).
Nezbytnou podmínkou úspěchu polyfázického spánku je maximální disciplína a mobilizace. Podřimování nelze libovolně přesouvat ani prodlužovat. Pokud zdřímnutí, které jsme si naplánovali na 14:00, přesuneme např. na 15:.00, důmyslný plán spánku se rozsype a v konečném důsledku se budeme cítit unavení.
Dá se takto spát? Prý ano, ačkoli je jen velmi málo lidí, kteří tvrdí, že takto fungují delší dobu. Zato ti, co polyfázický spánek vyzkoušeli, tvrdí, že opravdu vzrostla jejich efektivita a že navzdory kratšímu spánku se cítí více odpočatí.
Pokud se dá takto spát, proč všichni spíme klasicky? Základním problémem při každodenním využívání polyfázického spánku je ... práce. V případě klasické 8vhodinové pracovní doby např. v kanceláři je polyfázický spánek nemožný. Avšak ani v případě individuální pracovní doby to není jednoduché, protože nežijeme v sociálním vakuu. Tvoje dítě bude chtít, aby si ho před spaním objal, a tvůj zákazník, který nejednou chce, aby si ho obsloužil i pozdě večer, nebude tolerovat tvé Podřimování mezi 12. a 13. hodinou. Zajímavý je však fakt, že v útlém dětství jsme všichni spali polyfázicky, jenže rodiče a škola nás to později úspěšně odnaučili.