S příchodem miminka se mění chod domácnosti a dochází také ke změnám ve způsobu bydlení. Jednou z nejdiskutovanějších otázek je, zda by měli rodiče spát společně s děťátkem v jedné posteli či nikoliv. A právě toto téma dělí rodiče na dva tábory. Jedni společné spaní prosazují, druzí odmítají. Co všechno s sebou společné spaní přináší?
Obrázek: Společné spaní v posteli: ano či ne?
Zhruba do 20. století si lidé se společným spaním hlavu vůbec nelámali. Spali v jedné místnosti a dokonce i v jedné posteli. Postupem času se však doba začala měnit a podle pravidel západní kultury měli mít rodiče ložnici jen pro sebe a dítě svůj vlastní pokojíček. Proto existují dva tábory rodin:
Na tom, kdo má nebo nemá pravdu, se nedokáže shodnout společnost, ale ani odborníci. Nejdůležitější je se shodnout na tom, jak to cítí rodina, která tuto otázku aktuálně řeší.
Zastánci co-sleepingu, tedy toho, že by s vámi dítě mělo spát v posteli, hovoří o tom, že jde o uspokojení základních potřeb miminka a projev vaší důvěry k němu. Podle britské psycholožky Margot Sunderlandové mozek dítěte, které spí samo v postýlce, vykazuje podobnou aktivitu jako při fyzické bolesti. Dítě je proto neklidné a úzkostné. Společný spánek však těmto projevům předchází a pomáhá k vyrovnání i jiných frustrací.
Jaké výhody společné spaní přináší?
Obrázek: Společná postel může vést ke klidnějšímu spánku miminka.
Na společném spaní by se měli shodnout oba rodiče. Pokud souhlasí, je potřeba mít širokou postel nebo ji rozšířit o co-sleeper, což je postýlka bez bočnice, která má matraci ve stejné výšce jako matrace postele.
Podle potřeb a zvyků jednotlivých rodičů může spát dítě buď uprostřed, nebo na kraji u stěny. Pokud spí dítě uprostřed, je lepší, aby byla v posteli velká manželská matrace bez mezery uprostřed. Děťátko se nesmí do matrace zabořit, v blízkosti by neměly být ani polštáře. Nezapomeňte na matracový chránič, který vaši matraci ochrání od nočních nehod.
Do postele společně s miminkem nikdy neuléhejte, pokud:
Místnost ke spánku by měla být dobře vyvětraná. Do postele uléhejte, aniž byste byli navonění deodoranty či parfémy nebo měli natužené či nalakované vlasy. Rodiče by neměli mít žádné šperky a ženy s dlouhými vlasy by si je měly stáhnout do culíku.
Odborníci ze spánkové laboratoře Institutu psychologie a psychohygieny sídlící ve Freiburgu se domnívají, že oddělené spaní může mít lepší vliv na sociální vývoj dítěte. Ke konci prvního roku by dítě mělo spát ve své vlastní postýlce. Ve věku 6–8 měsíců se totiž děti začínají pomalu osamostatňovat. Je však potřeba jim v tomto ohledu pomoci. Strach ze samoty mohou děti zvládnout jen tehdy, pokud jim rodiče pomohou. Pokud tedy dítě uslyšíte plakat, přispěchejte mu na pomoc. Uvidíte, že si za pár dní ve své postýlce zvykne.
Co se vám na odděleném spaní může zamlouvat?
Obrázek: Některé děti spí v samostatné posteli odmalička.
Abyste dětem dopřáli kvalitní spánek, měli byste věnovat dostatek času výběru postýlky a jejího vybavení. Postýlka by měla být vyrobena z kvalitního a nezávadného materiálu. Matraci vybírejte podle velikosti postýlky. Měla by vyplňovat celou ložnou plochu a měla by být středně tvrdá. Matrace by měla mít snímatelný povlak, který v případě potřeby jednoduše vyperete. Samozřejmostí je dostatečná prodyšnost a chránič matrace.
Malá miminka nespí na polštáři. Při výběru přikrývky pamatujte na to, aby se dítě příliš nepřehřívalo. Teplotu můžete regulovat oblečením. Po obvodu postýlky můžete položit mantinel, který zabrání, aby se děťátko zaseklo ve šprušlích. Postýlku můžete mít zpočátku umístěnou u postele. Neměla by však stát jednou stranou ke stěně. Děťátko se totiž bude častěji otáčet na stranu, ze které k němu přicházíte, a to může vést k polohové asymetrii. Ideální umístění je tam, kde bude mít dítě z postýlky dobrý přehled o dění v okolí.