Dětská fantazie je nekonečná. Bují nejen při tvoření a hraní si ve dne, ale také v noci před usnutím. Každý stín může být křivým prstem zlé ježibaby a zavrzání podlahy voláním strašidelného ducha. Některé děti se tmy bojí více, jiné méně. Kde se strach ze tmy bere a jak proti němu bojovat?
Strach ze tmy má občas každý z nás. Není to nic neobvyklého, ba naopak jde o zcela přirozený jev. Příroda nás takto vybavila, aby nás ochránila před potenciálním nebezpečím. Strach je přirozenou emocí, která hraje v životě člověka důležitou roli. Je signálem, díky kterému můžete být obezřetní.
U dětí se strach ze tmy objevuje v určitém věkovém období. Jde o jev, který je běžný a ve většině případů přechodný. Obvykle se jedná o děti ve věku 3–5 let. Každé dítě na tmu reaguje jinak. Zatímco jedno se „jen“ bojí, druhé může mít až panický strach.
Nejčastěji strach ze tmy souvisí s tím, že si děti začnou uvědomovat svoji smrtelnost. Tma pak dostává zcela jiný rozměr. Strach ze tmy se také může dostavit jako reakce na zásadní věc v životě dítěte. Může jít třeba o přechod do vlastní postele ve svém samostatném pokojíčku, o nástup do školky či školy, o narození sourozence nebo třeba rozvod rodičů.
Strach ze tmy umocňuje bohatá dětská fantazie. Dokážou vidět to, o čem se mnohým dospělým ani nesnilo. Děti to však považují za realitu. V určitém věku totiž ještě nedokážou rozeznat, co je smyšlené a co realita. Děti žijí v přesvědčení, že co nevidí, to neexistuje. Jenže ve tmě jim tyto jistoty mizí. Do hlavy se pak začnou vkrádat nepříjemné představy o tom, co všechno se kolem nich může nacházet.
Pamatujte, že ničeho nedosáhnete, pokud budete dítě trestat za to, že se bojí tmy. Zároveň se jim ani nevysmívejte a vyhněte se větám typu: „Už jsi velký, tak by ses neměl bát.“ Zapomeňte také na používání zastrašování při výchově. Odpusťte si poznámky o tom, že když dítě nebude hodné, odnese ho čert, nebo když nesní oběd, přijde si pro něj klekánice.
Vyplatí se dát pozor také na to, co dítěti čtete nebo co sleduje v televizi. Drsné pohádky bratří Grimmů nejsou tím nejlepším čtivem před spaním. Děti by neměly sledovat ani horory nebo pohádky a příběhy se strašidelnými scénami. U úzkostlivých dětí je potřeba vybírat ještě pečlivěji. I zdánlivá banalita může napáchat mnoho škod.
Obrázek: Čtěte pohádky, po kterých se děti nebudou bát.
Pokud za vámi dítko přijde s tím, že se bojí tmy, vyslechněte ho, vezměte ho za ruku a projevte pochopení. Následně můžete vyzkoušet několik způsobů, jak dát nočním hrůzám na frak. Můžete s ním na přechodnou dobu spát i v pokojíčku nebo alespoň počkat, než dítko usne.
Nad strachem ze tmy můžete zvítězit několika způsoby. Vyzkoušejte všechny a pak uvidíte, který na vašeho potomka funguje nejlépe.
Asi nejrozšířenější metodou je nechat svítit lampičku. Pamatujte přitom, že by neměla svítit studeným bílým světlem, které zabraňuje tvorbě hormonu melatoninu, který pomáhá s usínáním. Lampička by měla svítit jen slabě, a to příjemným žlutým světlem. Skvělou volbou je lampička se stmívačem světla, pomocí něhož můžete regulovat intenzitu světla a také jeho barvu.
Chybu neuděláte ani s malým nočním osvětlením do zásuvky. K dostání je i v provedení s dětskými motivy. Svítí jen slabě, takže neruší při spánku, ale zároveň je dostačující v případě, že se dítko probudí uprostřed noci a potřebuje si dojít na záchod nebo se jen přesvědčit, že divný zvuk nepatřil žádnému bubákovi.
Některému dítěti postačí i to, když mu necháte dveře pootevřené třeba do chodby nebo jiné místnosti, v níž se svítí. Časem děti samy přijdou na to, že je světlo při spaní ruší nebo že jej dokonce vůbec nepotřebují.
U každého strachu nejspolehlivěji funguje to, když mu dáte konkrétní podobu a pojmenujete jej. Zeptejte se vašeho čipery, jak bubák vypadá. Společně ho pak nakreslete na papír. Následně papír roztrhejte, vyhoďte do koše a koš vyneste do popelnice. To může dítko přesvědčit, že už bubák v pokojíčku není.
Další možností je strašáka zesměšnit. Co když mu namalujete kolečkové brusle nebo skejt, do ruky dáte kabelku po babičce a na hlavu přikreslíte klobouk nebo kočičí uši? Jakmile se váš potomek strašáku vysměje, bude po strachu.
Talisman nebo ochranný amulet před bubáky můžete vytvořit společně s dítkem nebo mu jej dát jako dárek. Nezapomeňte si ale vymyslet parádní historku, která mu osvětlí, proč ho právě tento předmět před strašidly ochrání. Může se jednat třeba o malovaný kamínek, svítícího plyšáka, postavu andělíčka nebo indiánský lapač snů. Tento předmět musí mít magickou a silnou moc, nad kterou nezvítězí ani ta nejhroznější příšera.
Než potomek ulehne do postýlky, projděte s ním celý pokojíček. Nahlédněte do skříní, pod postel, zkrátka do každého zákoutí, abyste ho ubezpečili, že na něj v pokojíčku nečíhá nic strašidelného. Zároveň můžete zhasnout a sami se podívat, zda nejsou hračky uloženy tak, že „hází“ děsivé stíny. V tom případě jejich uložení změňte.
Pomoci s usínáním může i kvalitně zařízená postel. Pořiďte dítěti matraci, na které bude spát jako na obláčku. Peřinu a polštář povlečte do povlečení s oblíbeným pohádkovým motivem, který bude na malého spáče dohlížet a chránit ho celou noc.
Obrázek: Nejděsivější jsou obyčejné stíny.
Pokud je vaše dítě starší, můžete mu vysvětlit, jak funguje střídání dne a noci. Nakreslete mu třeba obrázek s vesmírem a vysvětlete, jak se země otáčí kolem slunce a že když slunce svítí na jiné straně zeměkoule, je u vás tma, která slouží ke spánku.
Pokud chorobným strachem ze tmy trpí dospělí, jedná se o nyktofobii. Tma není příjemná nikomu, ale jakmile si na ni oči přivyknou, nezdá se tak strašná. Lidé trpící nyktofobií se však ve tmě bojí pořád. Bojí se jí i ve vlastním bytě, dokonce i v posteli. Blížící se noc v nich vyvolává velký stres, paniku a úzkost. Nedokážou usnout ani v případě, když jsou doma děti, partner nebo jiní členové domácnosti. Příčina strachu ze tmy u dospělých není zatím zcela jasná a jednoznačná. Obvykle může souviset se silným traumatizujícím zážitkem z minulosti.
Nepodceňujte strach, který mají děti ze tmy. Udělejte si čas a proberte s nimi, čeho se bojí a jak můžou nad strachem vyhrát.